Jak to celé začalo aneb příběh vzniku Láry Fáry

Začnu trochu zeširoka. Po absolvování vysoké školy má většina absolventů pocit, že teď se o ně zaměstnavatelé poperou. Já jsem na tom nebyla jinak. Říká se, že školní realita je na hony vzdálená od reality každodenního života. Myslím, že je na tom hodně pravdy. Většina absolventských kroků proto nevede na vysněná pracovní místa, ale rovnou na úřad práce. A právě na úřadě práce, i když v té době jsem to ještě nevěděla, jsem začala směřovat k něčemu vlastnímu. K něčemu, co bude plným uplatněním mých schopností.

Není snadné dospět k realizaci svého snu. Já jsem se nejdříve snažila začlenit do běžného pracovního života. Po depresivní návštěvě úřadu práce následovala pracovní zkušenost v malém vydavatelství, kde postupně došlo k utlumení, lépe řečeno udušení, mé kreativity a nadšení. Stejně jako to bývá ve škole, i v mém zaměstnání bylo nadšení a kreativita něčím, co k pracovnímu procesu zkrátka nepatří.


Dva roky po získání diplomu jsem tak mohla sepsat několika stránkový seznam „co nechci“. Jenže z toho zrovna nevyplývalo „co chci“. V té době jsem už měla hodně zkušeností s prací s dětmi. Dříve jsem chtěla být učitelkou, proto jsem také vystudovala střední pedagogickou školu. Potřebovala jsem ale získat i jiné zkušenosti, aby mě utvrdily v tom, že práce s dětmi je to, co má pro mě největší smysl a co mě nejvíce naplňuje. Konečně jsem se mohla orientovat tím správným směrem – tím, co chci.

A tak jsem se rozhodla, že otevřu tvůrčí školu pro děti. Najednou to bylo úplně zřejmé.

Návodů, jak si jít za svými sny, jsou celé hromady. Vlastní zkušenost je ovšem k nezaplacení. Protože jakmile si uvědomíte, co je vaším snem, vyvstane celá řada otázek. Kde na to vezmu? Kdo mi s tím pomůže? Podpoří mě mé okolí? Je to reálné? Nezbláznila jsem se? Zvládnu to vůbec? A podobné otázky stále přibývají s ještě větší naléhavostí.


Já jsem usoudila, že víc hlav víc ví, a tak jsem oslovila své dvě kamarádky z vysoké školy, Ivu a Šárku. Obě totiž mají v tomto oboru mnoho zkušeností, a navíc vynikají ve zcela jiných oblastech než já. Naše spolupráce se osvědčila a postupně začala vznikat celkem jasná představa o naší tvůrčí škole.


Na úplném začátku jsme současně řešily radostné a mrzuté věci. Mezi ty radostné patřila filosofie školy, název, zaměření, obsah kurzů, logo, design, apod. Mezi ty mrzuté, kde na to vezmeme peníze. V začátcích podnikání se totiž rychle dostanete k tvrdé realitě, že bez peněz to prostě nepůjde. I když je váš nápad super kreativní a peníze jsou vám celkem ukradené, bez nich se prostě nehnete.


Nutno ovšem podotknout, že ke všemu jsme přistupovaly s nadšením. Všechny jsme si daly za úkol přemýšlet nad vhodným názvem. Nosila jsem sebou malý sešit a do něj si psala svoje nápady – jeden žalostnější než druhý. Pak jsem mluvila s Ivou, kterou napadl název Láry Fáry. V tu chvíli jsem věděla, že už si hlavu lámat nemusím. Iva se inspirovala knížkou o paní Láry Fáry, která si dokázala bravurně poradit s každým dětským neduhem. Spojení Láry Fáry se jí navíc moc líbilo díky hravému ztvárnění i vyznění. Logo jsme chtěly věnovat hlavně dětem. Chtěly jsme, aby bylo zapamatovatelné, barevné, veselé a korespondovalo s „kouzelným“ názvem Láry Fáry. Všechny tři jsme se shodly na sově.


Kapitolu o získání základního kapitálu mám nerozlučně spojenou s crowdfundingovým projektem jménem Hithit. Zde jsme si založily veřejnou sbírku s cílem vybrat 96 000 Kč za 45 dní. Protože Hithit funguje na principu „všechno nebo nic“, bylo toto období značně emočně vypjaté. Chvíle naprosté euforie se střídaly s okamžiky hluboké deprese, a tak pořád dokola. Na začátku jsem si myslela, že „to přece nebude takový problém“. Byl. Na projekt Láry Fáry nakonec přispělo 54 lidí. Projekt byl ale ukončen jako neúspěšný. Začaly jsme tak sbírat síly na další možnosti. Druhý den ráno mě zavalily zprávy na telefonu i na internetu. Všichni tvrdili, že z Hithitu přišla zpráva, že projekt byl úspěšný. Byla jsem naprosto zmatená. Nakonec vyšlo najevo, že příběh školy Láry Fáry na Hithitu má svého hrdinu. Stal se jím mimořádně štědrý přispěvatel, kterému se projekt líbil a původně chtěl přispět nižší částkou. Když ale viděl, že se cílová částka nevybere, přišlo mu to jako škoda a na poslední chvíli poslal příspěvek v hodnotě zbývající částky, která rozhodně nebyla zanedbatelná. Stále mě uvádí v úžas štědrost našich přispěvatelů a stále je to pro nás impuls, který nás nutí být ještě lepší a ještě více na našem snu pracovat.



Pokud jste dočetli až sem, vězte, že toto je příběh úplného začátku školy Láry Fáry. Toto celé se odehrálo v samotném bodě vzniku. Před námi je ještě hodně práce. Stále jsme na začátku. Postupně se učíme, postupujeme metodou pokus-omyl. Radujeme se z každého maličkého úspěchu. Je to totiž velký sen a my postupně odkrýváme jeho vrstvy, abychom jednou v budoucnu mohly dokončit úvod a pustit se do psaní první kapitoly.



Featured Posts
Recent Posts
Archive
Search By Tags
Follow Us
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • c-facebook

© 2023 by Art School. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now