© 2023 by Art School. Proudly created with Wix.com

  • c-facebook

June 27, 2016

Please reload

Recent Posts

Jaký je život s radikální upřímností

November 12, 2018

1/2
Please reload

Featured Posts

Vstáváme levou nohou aneb když se nic nedaří

15.10.2015

Potkávají každého z nás. Dny, které stojí za houby. Přicházejí bez varování a zanechávají za sebou otázku: „Proč já?“ Někdy nás potká jeden černý den za celé měsíce, někdy jich na nás padne celá dlouhá řada a my pak máme pocit, že život si na nás zkrátka zasednul. A co teď s tím?

 

 

Nabízí se oblíbená rada – radovat se z maličkostí. Zní to jednoduše, ale člověk pod tíhou černých dnů dobře ví, že dolovat malé radosti ze své útrpné situace je nesnadný úkol. Není však od věci se o to pokusit, nejlépe před spaním. Když už máme za sebou den plný nesnází, můžeme si užít alespoň příjemný spánek. Já to dělám tak, že si těsně před usnutím zkusím vybavit pět hezkých věcí, které mě během dne potkaly. Vždycky se jich snažím napočítat pět, nikdy ne méně. Když mám pět radostí pohromadě, usíná se mi lépe.

 

Pokud si promítám zpětně celý den a nemůžu se zaboha dopočítat, prostě si hned další den nějaké radosti sama vytvořím. Třeba si ráno připravím k snídani něco moc dobrého. Pomáhá také „radost první záchrany“, je to nějaká věc nebo vzpomínka, která nás vždycky pobaví, donutí se usmát. V mém případě je to malá knížečka s příhodným názvem „Když se nic nedaří“. Dostala jsem ji od mámy, když mě na vysoké škole poprvé vyhodili od zkoušky a já jsem v té době měla pocit, že celý můj život je v háji.

 

 

Během černých dní máme pocit, že nás nikdo nechápe, že děláme, co můžeme, a nikdo to neocení. Pak nezbývá nic jiného, než ocenit sami sebe. Každý z nás si sebeodměnu představuje jinak. Já, když mám za sebou fakt příšerný den, si buď cestou domů koupím něco sladkého (třeba pořádný kus dortu), nebo něco na sebe – oba případy jsou mimochodem prý zcela typické pro ženy, které jsou momentálně nešťastné. Není proto náhoda, že velká část mého šatníků pochází z období mého prvního zaměstnání :). Nemusí se ale jednat o nic věcného. Pomáhá i sebepochvala. Zavřete se doma a pořádně nahlas se pochvalte.

 

 

Rozhodně také nezapomínejte na lidi kolem sebe. Málokdy se stává, že by nás deprimovali všichni v našem okolí. Vždycky se najde jeden člověk, který nás rád vyslechne a podle potřeby nám zkusí poradit nebo si s námi pořádně zanadává. Druhá možnost sice nezní moc rozumně, ale v některých případech opravdu pomáhá lépe, než dobře míněná rada. 

 

Nakonec bych přidala známou hlášku „Když nejde o život, tak nejde o nic.“ Když se nad tím člověk zamyslí, je to fakt. Někdy máme pocit, že za den musíme stihnout šílenou hromadu věcí a už dopředu se hroutíme, že se to nedá. Není proto od věci si hned ráno sepsat seznam úkolů a nemilosrdně vyškrtat ty, které nemusíme udělat okamžitě a ihned. Někteří z nás si také mohou dovolit časovou hranici, například – Od osmé večerní už neřeším žádné pracovní povinnosti. I když si na řády a pořádky příliš nepotrpíme, je fajn si den rozčlenit podle toho, co mě čeká a nikdy nezapomenout na odpočinek a čas strávený s rodinou nebo přáteli.

 

 

Takže co z toho vyplývá? Máme se radovat z maličkostí. Když se jich nemůžeme dopátrat, tak si je sami vytvoříme. Nezapomínáme sami sebe odměňovat. Víme, že nejsme na všechno úplně sami. Jde nám o život? Ne? No tak, kde je vlastně problém?

 

 

Jak se vypořádat s černými dny a omezit jejich výskyt na minimum? To se naučíte pomocí osvědčených technik na kurzu seberozvoje pro děti i dospělé!

Please reload

Follow Us