June 27, 2016

Please reload

Recent Posts

Jaký je život s radikální upřímností

November 12, 2018

1/2
Please reload

Featured Posts

Cestování pamětí

03.12.2015

Paměť je v našem životě nesmírně důležitá a všichni si přejeme, aby nám dobře sloužila. Naštěstí se její limity dají posouvat až za nevídané hranice. V tomto článku vám představím metodu cesty, díky které si paměťoví mistři dokážou zapamatovat i nemožné. Vy to také dokážete!

 

 

Všichni víme, že náš mozek tvoří dvě hemisféry, pravá a levá. Každá hemisféra má své vlastní funkce a řídí činnost jedné strany těla. Od 80. let se má za to, že levá hemisféra řídí funkce, jako je řeč, logika, analytické schopnosti, vnímání času, atd. Naopak pravá hemisféra vede naši fantazii, umělecké sklony, vnímání prostoru a barev. Jenže kam zařadit paměť? Je řízena spíše analytickou stranou, nebo tou kreativní? V současné době již není rozlišení funkcí hemisfér tak černobílé. Vědci mají za to, že do výše zmíněných oblastí zasahují obě hemisféry. Chci-li tedy trénovat paměť, nemůžu se zaměřit jen na zapojení jedné z hemisfér – svou paměť rozvinu o to více, pokud posílím obě mozkové hemisféry a donutím je ke spolupráci. Mozek se přizpůsobí a čím častěji budu trénovat, tím více budou hemisféry pracovat v součinnosti.

 

Tento článek je prvním dílem z velkého tématu, kterým je paměť. Ráda bych vám přiblížila paměťové cvičení, které se nazývá metoda cesty. Tuto metodu vyvinul Dominic O’Brien, několikanásobný mistr světa v paměťových dovednostech. Tuto metodu vymyslel a dovedl k dokonalosti a dokáže si díky ní zapamatovat neuvěřitelný obsah slov, jmen i čísel.

 

Pokud se přede mnou objeví řada slov, která spolu nemají nic společného, mám několik možností, jak si slova zapamatovat. Zkusím se je třeba naučit nazpaměť. Budu si je prostě opakovat tak dlouho, až si je všechny zapamatuju. Jenže kolik slov si touto metodou dokážu zapamatovat? A jak rychle je zase zapomenu? Ukazuje se, že mechanické opakování nebývá tím nejlepším způsobem, protože se neukládá do dlouhodobé paměti. Zdaleka nejlepších výsledků dosáhnu, pokud si zvolím určitou strategii a zapojím co nejvíce smyslů.

 

 

Metodu cesty bych nazvala takovou smyslovou meditací. Je zkouškou nejen paměti, ale i kreativity. Určité slovo, které si chci zapamatovat, si totiž vložím na určité místo, které velmi dobře znám, a to místo si představuji v souvislosti s daným slovem. Jak to tedy vypadá v praxi? Mám za úkol zapamatovat si dvanáct slov v následujícím pořadí: pírko, lžička, lehátko, hlemýžď, deštník, růže, houpací síť, pomeranč, Michael Jackson, autobus, kytara, lampa.

 

Zapamatovat si tato nesourodá slova – a udržet je v paměti tak, jak jdou za sebou, je nelehký úkol. Díky metodě cesty si ale tato slova snadno naskládám do paměti. Už podle názvu je jasné, že půjde o cestu s dvanácti zastávkami, přičemž každá zastávka se bude pojit s jedním slovem. Je velice důležité, aby mi cesta, kterou zvolím, byla dobře známá. Já tedy zvolím cestu po svém bytě, a protože je malý a dvanáct zastávek bych hledala těžko, připojím ještě kus cesty z bytu domem na tramvajovou zastávku. Mých dvanáct zastávek tvoří: ložnice, kuchyň, chodba, obývací pokoj, balkon, vstupní hala, koupelna, práh dveří od bytu, schody domu, práh vchodových dveří, chodník před domem a tramvajová stanice. Návaznost jednotlivých zastávek by měla být zcela přirozená, abych nemusela vzpomínat, co následuje po balkonu. Pokud opravdu cestu dokonale znám, můžu začít cestovat pamětí.

 

Zastávka první: ložnice – slovo: pírko

 

Sedím v ložnici na posteli a dívám se směrem k oknu. Nad parapetem se vznáší bílé pírko. Do ložnice svítí slunce a pírko je ozářené paprsky. Klesá k zemi velmi pomalu. Na konci je trochu roztřepené.

 

Zastávka druhá: kuchyň – slovo: lžička

 

Projdu do kuchyně a na lince leží lžička upatlaná od jogurtu. Neleží na žádném talířku, ani misce, takže až ji zvednu, zůstane na lince trocha jogurtu. Lžičku budu chtít opláchnout ve dřezu a pak jí hned dát do myčky. Představa upatlané lžičky mě rozčiluje, protože nesnáším fleky od jídla a drobky :).

 

Zastávka třetí: chodba – slovo: lehátko

 

Chci projít úzkou chodbou, ale nemůžu, protože ji celou blokuje plážové lehátko. Má bílé a žluté pruhy, je skládací a nemůžu jej přelézt, protože by se zřítilo. Musím jej tedy složit a opřít o stěnu, abych mohla projít dál.

 

Zastávka čtvrtá: obývací pokoj – slovo: hlemýžď

 

Jakmile vejdu do obýváku, hned si všimnu hlemýždě, který se šine směrem k balkonu. Za ním se táhne slizká stopa. Dívám se na něj se znechucením, ale zároveň jsem zvědavá, jak se dostal dovnitř.

 

Zastávka pátá: balkon – slovo: deštník

 

Na dlaždicích balkonové podlahy leží rozevřený červený deštník. Je velký vítr, který ho posouvá směrem k zábradlí, mě vlají vlasy a je mi zima.

 

Zastávka šestá: vstupní hala – slovo: růže

 

Když si chci v hale obout boty, málem si sednu na téměř zvadlou růži, která leží na botníku. Růžový květ visí unaveně přes okraj a některé okvětní lístky mi napadaly do boty.

 

Zastávka sedmá: koupelna – slovo: houpací síť

 

Před odchodem nahlédnu do koupelny. Nad vanou se suší houpací síť. Je už stará a vyprání jí také neprospělo. Má několik děr, ale říkám si, že by se snad ještě dala opravit.

 

Zastávka osmá: práh dveří od bytu – slovo: pomeranč

 

Na prahu se válí nahnilý pomeranč. Podezírám sousedy, že jim vypadl, když vynášeli odpadkový koš. Nechce se mi na pomeranč sahat, tak ho jen špičkou boty odsunu do rohu a uklidím ho, až se vrátím domů.

 

Zastávka devátá: schody domu – slovo: Michael Jackson

 

Na schodech sedí Michael Jackson a znuděně si podpírá hlavu rukou ve třpytivé rukavici. Zabouchl si klíče a čeká na svého manažera, který už je na cestě, aby mu otevřel. Když ho obíhám, jen ke mně zvedne tvář a podívá se na mě přes černé brýle. Neřekne vůbec nic.

 

Zastávka desátá: práh vchodových dveří – slovo: autobus

 

Před vchodem leží malý červený autobus i s kovovým kroužkem. Nejspíš někomu spadl z klíčů při otevírání. Seberu ho a chci ho pov