© 2023 by Art School. Proudly created with Wix.com

  • c-facebook

June 27, 2016

Please reload

Recent Posts

Jaký je život s radikální upřímností

November 12, 2018

1/2
Please reload

Featured Posts

Jaké panují předsudky ve školách a jak se jim vyhnout

07.03.2017

Článek byl publikován v časopisu Prevence, který je určen pedagogům a školním psychologům.

 

Kdo umí, ten umí, kdo neumí, učí. Jedna byla blbá, druhá pitomá a třetí taky učitelka. Pověr, vtípků a všelijakých předsudků vůči učitelům panuje mezi lidmi nespočet. O mladých učitelích se říká, že nemají autoritu, o starých, že už nic nenaučí. Možná jste také někdy slyšeli, že jste šli na peďák pravděpodobně proto, že nic jiného nevyšlo. Je až s podivem, že lidé, o kterých se toho tolik napovídá, jsou pak tak ochotní sami sklouznout k rychlým soudům a předsudkům.

 

Sami víte, že lidem, kteří výše zmíněným předsudkům věří, jen těžko vysvětlíte, že je to nesmysl nebo že zrovna u vás to rozhodně neplatí. A to jste vzdělaní, dospělí lidé s vyspělou schopností argumentace. Vžijte se do malého dítěte, které je na začátku roku zaškatulkováno, a ať dělá, co dělá, nedaří se mu přesvědčit učitele, že by mohlo škatulku opustit.

 

Jednou špatná známka, vždycky špatná známka

 

Může se stát, že má žák neúspěšný nástup na začátku roku nebo na něj přijde horší období, které může nastat z nejrůznějších důvodů. Pokud však dítko překoná překážky, začne se skutečně snažit, ale odezva nepřijde, jeho motivace se rázem rozplyne a doslova zazdí. Je proto potřeba ke každé práci přistupovat skutečně individuálně, nemělo by se stát, že učitel známkuje automaticky.

 

 

 

Viděla jsem například známkování paní učitelky, která rychle projížděla testy. Když narazila na žáka, jenž mívá špatné známky, prohlédla test a nenašla chybu, což ji zarazilo. Zatímco u ostatních pokračovala, tady začala test zkoumat podrobněji se slovy: „To není možný, tam něco musí být špatně. Ludvík by to na jedničku nenapsal.“ Když chybu skutečně nenašla, osočila chudáka Ludvíka, že test opsal. Neměla k tomu žádný důvod, jen své přesvědčení, že tenhle kluk není jedničkář. A kvůli této paní učitelce asi už nikdy nebude.

 

Osobně si pamatuji na naši chemikářku, která si mě zařadila jako tu, co chemii neumí. Nutno přiznat, že se nesekla. Nicméně abych gymnázium zvládla, začala jsem chodit na doučování k úspěšnějšímu spolužákovi. I když jsme na test trénovali, přišla opět pětka. Ukazovala jsem spolužákovi test, aby mi mohl látku pro příště dovysvětlit, a ten zjistil, že mám test napsaný téměř správně. Když jsme jej ukázali paní učitelce, přepsala pětku na dvojku, omluvila se a tím to pro ni bylo uzavřené. Situace se však ještě několikrát opakovala. Zkrátka už jsem svou známku měla nalepenou na čele a nemohla jsem se jí zbavit, ať jsem test napsala jakkoliv.

 

Jiný příklad vypráví dnes již dospělá Zdeňka: „Byla jsem technicky zaměřená, bavily mě přírodní vědy. Dost mě zarazilo, když učitel fyziky prohlásil, že holky nejsou na tento předmět stavěny. Zásadně mluvil jen ke klukům, dotazy dívek ignoroval.“ To jsou případy poměrně extrémní, ale aspoň jeden takový má téměř každý z nás.

 

Možná se setkáváte s jemnější formou předsudků. Někdy se učitelé považují za vizionáře a vynášejí soudy, které se dětem leckdy zaryjí hluboko do sebevědomí. „Ty škrábeš tak, že to po tobě nikdy nikdo nepřečte. S tím se na dobrou školu nedostaneš.“, „Z tebe nejspíš nic nebude.“, „Ty neustále vyrušuješ a zlobíš, nejspíš ani neumíš být hodný.“ A tak dál. Braňte se takovým slovům zuby nehty. Ve škole jste proto, že umíte učit a rozumíte svému oboru, nikdo po vás nechce umění věštců, soudců nebo dokonce módní policie („Co to máš dnes na sobě? Utekla jsi od cirkusu?“).

 

Jak se vyhnout předsudkům?

 

Jsme jenom lidé. Někdo nám může být nesympatický, s někým se můžeme nepohodnout. Jako profesionálové ale zachováváme čistý štít pro obě strany. Stačí nepodlehnout dojmu, že víme všechno nejlépe, a snažit se o sebereflexi vlastních slov a myšlenek.

 

1) Věřte tomu, že se každý může zlepšit - I když se vám někdo jeví jako beznadějný případ, pořád existuje šance, že se zlepší. Věřte, že to dokáže a neodsuzujte ho ani před kolegy v kabinetu, ani ve své vlastní hlavě.

 

2) Náhled z druhé strany - Někdy se nám situace zdá zcela jasná. Ale pravda může být na obou stranách. I když třeba s žákem či jeho rodiči nesouhlasíte, zkuste se vžít do jejich role. Co pociťují? Jak celou situaci vnímají a proč? Empatie pomáhá v boji proti předsudkům.

 

3) Neškatulkujte - Nevytvářejte pro své svěřence žádné škatulky a nálepky. Ani, když si myslíte, že jsou pozitivní. Nikdo nechce být šprtka, outsider, opozdilec, zlobivka, ale ani věčná jedničkářka - děti pak mají pocit, že nezáleží na tom, jak se snaží nebo co udělají, vždycky dopadnou stejně.

 

4) Sebereflexe - Pokud vynesete nějaký soud a uvědomíte si to, vysvětlete pak žákovi, proč jste to řekli a že jste to třeba nemysleli tak doslova. Nebojte se ukázat, že jste také lidé, máte své city, děláte chyby a umíte se za ně omluvit.

 

5) Vyhněte se haló efektu - Vejdete poprvé do třídy a nějaké dítě zrovna bije spolužáka? Zakročit je v pořádku, ale pokud se budete mračit pokaždé, když ho uvidíte, až do konce školního roku, nejen že mu křivdíte, ale zároveň v něm špatné chování prohlubujete. Stejně těžké to mají celé třídy, o kterých se říká, že jsou „nejhorší“, „beznadějné“ a podobně. Každý nový učitel k nim přistupuje s tím, že takoví jsou. Volí tedy jiný tón, postup a celkově přístup, což v dětech buduje pocit nespravedlnosti a křivdy.

 

Škola je skvělým místem pro boření mýtů a předsudků. Vždyť kde jinde děti zjistí, že některé „pravdy“, které slýchají doma či v televizi, nemusejí platit? Ve škole se uvede spousta etnických, náboženských, sociálních a dalších předsudků na pravou míru. Byla by škoda házet tomuto otevřenému prostředí klacky pod nohy tím, že si nezachováme dostatečný nadhled.

Tags:

Please reload

Follow Us