© 2023 by Art School. Proudly created with Wix.com

  • c-facebook

June 27, 2016

Please reload

Recent Posts

Jaký je život s radikální upřímností

November 12, 2018

1/2
Please reload

Featured Posts

Jak psychicky zvládnout první dny v práci

26.10.2017

Tento článek byl napsán pro MF Dnes - příloha Absolvent

 

Zvládli jste pohovor a přijali vás do vaší první práce. Máte chuť si oddychnout, že to nejhorší už je za vámi, ale když vejdete do své nové kanceláře, čeká vás nemilé překvapení. Jakmile se totiž přesunete ze školních lavic za pracovní stůl, ocitnete se ve zcela novém světě. Najednou si musíte zvyknout na pravidla, zodpovědnost, stereotypní režim i na otravného kolegu, který vás neustále kontroluje či shazuje. Je to zkrátka stres a může vám chvíli trvat vyrovnat se s náhlými změnami.

 

První dojem a ten před ním

 

Soustředíte se na to, abyste zanechali ve svých nových spolupracovnících co nejlepší dojem, až se třeba začnete chovat úplně jinak, než je vám vlastní. Samozřejmě je fajn snažit se zapadnout, ale nikdy nepopírejte sami sebe. Usmát se na kolegy a být komunikativní neznamená, že byste museli odkývat úplně všechno, co ani zdaleka nepřipomíná vaši práci. Také pamatujte na svou online stopu, první dojem totiž vytváříte, ještě než vstoupíte do dveří, pokud si vás celý tým proklepne na internetu. Určitě nechcete, abyste měli nepříjemnou nálepku pouze na základě několika fotek na Facebooku.

 

 

 

První dny v práci využijte k seznamování. Naučte se jména kolegů, zjistěte, co kdo dělá a jaká práce čeká vás. „Když jsem nastoupil, dostal jsem počítač a svůj stůl, ale tím to skončilo. Šéf mi nic nevysvětlil a nikomu mě nepředstavil, takže jsem ani nevěděl, co přesně obnáší má práce. V podstatě zmizel, takže jsem neměl možnost se ho na to zeptat,“ vypráví o svých začátcích Ivan z Prahy, který nastoupil do telekomunikační společnosti, „nakonec jsem se zvedl od stolu a šel se představit sám. Obešel jsem všechna oddělení a zjistil jsem, jak se můžu zapojit. Na šéfa jsem se nezlobil, ale můj dojem z něj už navždycky byl, že je ťunťa.“  Nečekaných překážek v začátcích se nezalekněte, můžete se z nich výborně učit. Ivan dodává, že se na tuto svou zkušenost mohl  sice dívat negativně, ale chodil domů s tím, že má super práci, protože si v ní může dělat, co chce. Snažte se tedy i vy na komplikacích hledat spíš to pozitivní.

Je jasné, že v nové práci budete mít více povinností a večer už nezbyde tolik energie na volný čas. Může se vám tedy stát, že začnete přicházet o své přátele ze školy. Zkuste si vymezit jeden pravidelný den (ať už jednou týdně nebo jednou za měsíc) a své dřívější kontakty v tento den utužovat. Časem si třeba vytvoříte i nový okruh známých, ale tímto způsobem nepřijdete ani o ten strarý.

 

Kolik? Kde? Jak? - Nebojte se zeptat!

 

Atmosféra ve firmě velmi záleží na firemní kultuře. I když se zaměstnavatel snaží vytvořit přátelské prostředí, může být pro nováčka obtížné si zvyknout. „Například v korporátním prostředí bývá pro mladé lidi velmi nepříjemná svázanost předpisy a procesy. Občas prožívají zklamání, že jejich práce naráží na různé hranice a omezení. Zároveň bývají zahlceni novými postupy,“ vysvětluje pracovní psycholog Tomáš Vašák. Podle Hany Mužíkové z HR oddělení firmy Deloitte je pro čerstvé absolventy nejtěžší si zvyknout na pravidelný režim. „Přestože podporujeme flexibilitu například formou práce z domu a zkrácených úvazků, některé situace nebo pozice vyžadují jistou míru pravidelnosti. Noví kolegové také bývají překvapeni, jak je naše firemní kultura přátelská. Funguje u nás politika otevřených dveří, není problém kdykoliv přijít prokonzultovat jakýkoliv problém. Když absolvent něčemu nerozumí a potřebuje pomoct, neměl by se především bát zeptat.“ Ne v každé firmě ale narazíte na otevřené dveře. Abyste neměli pocit, že všechny kolem otravujete, zeptejte se nadřízeného, na koho se můžete obracet s dotazy. Budete tím pádem mít oficiálně pověřenou osobu a nemusíte se cítit při každé další otázce blbě. Nepředstírejte, že něčemu rozumíte, když to není pravda. Nikdo nečeká, že budete první dny naprosto samostatní. Na druhou stranu nespoléhejte na to, že vám budou každou otázku ochotně zodpovídat desetkrát. Nové informace si zapisujte a opakujte.

 

Je to špatné. Odejít?

 

Někdy se to nepříjemně sejde. Málo peněz, nepřátelská atmosféra, drsný šéf a práce, která vás nakonec zas až tak nebere. Jste ale na začátku své kariéry a nebylo by moudré odcházet dřív, než si jste stoprocentně jistí. „Doporučuji rozhodovat se na základě delší zkušenosti, ne prvního dojmu,“ říká Tomáš Vašák a dodává: „Je to jako když se dříve chodilo do světa na zkušenou. Teprve po roce či dvou lze říct, jestli je tohle práce, která mě baví, a jestli mi firma vyhovuje.“ Ať už se potýkáte s čímkoliv, obvykle vám s tím pomůže co nejlépe poznat prostředí a to chce čas.

 

Právě po roce se rozhodla odejít i devětadvacetiletá Dana z Prahy: „Při nástupu mi firma slibovala, že budu jezdit na veletrhy do ciziny a komunikovat s lidmi, ale nakonec jsem dělala jen technickou podporu a veletrh by mohl být maximálně tak jednou ročně. Snažila jsem se s šéfem domluvit, chodila jsem si na práci stěžovat, jenže pokaždé přišly jen sliby a nic se nezměnilo. Když jsem dávala výpověď, nadřízený mi řekl, že si stěžuje hodně lidí, ale nakonec si zvyknou. Mě se jim prý zlomit nepodařilo.“

 

 

Pokud neděláte práci, na kterou jste nastoupili, je v pořádku se ozvat. Někdy nadřízený ani neví, že vám daná práce nevyhovuje, pokud mu to nesdělíte. Pakliže vám firma dlouhodobě odmítá vyhovět, nemá smysl se trápit. Nezapomínejte, že zkušební doba slouží zaměstnavateli i vám. Obě strany se behěm tohoto období mohou rozhodnout, že jim něco nehraje, a spolupráci ze dne na den ukončit.

 

Chyba je kámoš!

 

Někdy máte jen divný pocit, že si o vás nadřízený myslí bůh ví co, že svou práci neděláte dobře nebo že jste nezapadli. Užíráte se a přitom to nemáte ničím podložené. Řekněte si o zpětnou vazbu. Ideální je domluvit si hned na začátku pravidelné schůzky se šéfem a rozebrat na nich vaši práci, pocity i problémy. Nebojte se kritiky, bude pro vás velice užitečná. Jakmile se konstruktivní kritiku dozvíte, můžete se aktivně zlepšovat. A člověk, který na sobě dokáže zapracovat, je ideální zaměstnanec, kterého si okolí váží. Chyba tedy není problém, ale cesta ke zlepšení. Nejde o to, zda chybu uděláte, tu totiž na začátku provede téměř každý, důležitější je váš přístup k ní.

 

„Nedávno se na mě obrátila sestřička, která po škole nastoupila na ARO. Po měsíci se u ní objevily poruchy spánku a návaly úzkosti. Měla velký strach, aby něco nespletla. Její školitelka jí navíc několikrát ostře vytkla různé nedostatky. Začala si tedy věci pečlivě zapisovat a opakovat si je i po práci. Naučila se rychlá dechová relaxační cvičení pro zbavení úzkosti. A především si popovídala se svou školitelkou o svých pocitech a obavách,“ vypráví případ z praxe Tomáš Vašák, „Problém se velmi rychle vyřešil a ona zvládla celou adaptaci. Jde o to najít si efektivní způsob učení, pracovat se svými emocemi a říct si o pomoc. Obvyklá chyba je, že se snažíme ukázat v nejlepším světle, a tak si o pomoc neřekneme. Když potom selháváme, místo řešení se necháme ovládnout negativními emocemi a tím se náš výkon ještě zhoršuje. Je to pak začarovaný kruh.“

 

Co je moc, to je moc

 

Může se stát, že začnete trpět pocitem, jak jsou kolem vás všichni neschopní a nic nefunguje tak, jak by mělo. Nechte si své soudy minimálně ze začátku pro sebe. Počkejte pár měsíců, až budete mít lepší pozici a pak přijděte s konkrétními návrhy, co by se dalo vylepšit. „Dnes se objevuje fenomén mladých lidí zběhlých ve využívání moderních technologií, které velmi frustruje zastaralost technologií u zaměstnavatele. Nedokáží pochopit, proč nelze propojit jednoduché aplikace nebo proč nemohou pracovat z domova. A upřímně řečeno se jim vůbec nedivím,“ uznává Tomáš Vašák.

 

 

 

 

 

V práci musíte dodržovat termíny, být k dispozici a celkově se přizpůsobovat firmě a svému okolí. „Takové požadavky absolventi občas vnímají poněkud lehkomyslně a pak se dostanou do střetu či nepříjemných situací, které je mohou demotivovat. Na druhou stranu určitě platí, že se nesmíme nechat šikanovat. Dobrým měřítkem je srovnání s ostatními. Něco se nám může nelíbit, ale pokud to dělají i ostatní, například dodržování dress code, pak zřejmě nejde o šikanu,“ vysvětluje Tomáš Vašák.

 

Každá nespokojenost má vlastně dvě příčiny. Realitu a očekávání. Když si nesprávně nastavíte svá očekávání,  budete pokaždé rozčarovaní. „Pokud nastoupíte do školství a očekáváte plat programátora v IT firmě, budete zklamaní. Pak je potřeba změnit svá očekávání. Na druhou stranu pokud víte, že na stejné pozici spolužák dostal dvojnásobek, měli byste vyjednávat nebo odejít,“ uzavírá Vašák.